NaÅ¡e planeta je prakticky zbrázdÄ›na nejrůznÄ›jÅ¡Ãmi kopci, ale i vysokými pohoÅ™Ãmi. Nenajdeme kontinent, na nÄ›mž by se nevyskytovaly. VÄ›tÅ¡inou se vÅ¡ak jedná o velmi staré struktury, takže mnohdy ani nepÅ™emýšlÃme nad tÃm, jak vůbec vznikly, a bereme je jen jako pÅ™irozenou souÄást krajiny. A to je Å¡koda, neboÅ¥ tyto procesy jsou pomÄ›rnÄ› fascinujÃcÃ.
Â
Â
V podstatÄ› existujà dva způsoby, jak mohou pohořà vzniknout. Oba jsou velmi rychlé, a v souÄasné dobÄ› se s nimi již prakticky nesetkáme, nebo alespoň ne v takové mÃÅ™e, v jaké se objevovaly v minulosti.
Â
TÃm prvnÃm je pohyb litosférických desek. Pokud do sebe dvÄ› z nich narazÃ, jejich okraje se zdvihnou a vzniknou zpravidla vysoká pohoÅ™Ã. Typickým pÅ™Ãkladem jsou zde nejvyÅ¡Å¡Ã hory planety, Himaláje, které vznikly po nárazu indické desky do té eurasijské.
Â
Â
Je jasné, že takovýto proces je znaÄnÄ› destruktivnÃ, a proto bychom mÄ›li být rádi, že k nÄ›mu v souÄasnosti nedocházÃ. Jeho výsledkem jsou vÅ¡ak prakticky veÅ¡kerá vysoká pohoÅ™Ã, vÄetnÄ› tÄ›ch pobÅ™ežnÃch. Litosférické desky nejsou totiž jen pevniny, nýbrž také dna moÅ™Ã. A i ta se mohou srazit s pevninou, což vytvoÅ™ilo pohořà na západnÃm pobÅ™ežà amerického kontinentu.
Â
Tou druhou možnostà je sopeÄná Äinnost. Zde se dostane pod tlakem magma na povrch, kde pÅ™i svém výstupu nadzdvihne zemi. Výsledkem je vznik nového kopce, pÅ™ÃpadnÄ›, pokud je ohnisek vÃce, celého pohoÅ™Ã. V naÅ¡Ã republice tÃmto způsobem vzniklo napÅ™Ãklad ÄŒeské stÅ™edohoÅ™Ã. Tento typ poznáme podle vulkanických hornin, které zde nalezneme.
Â
Jak už bylo Å™eÄeno, v souÄasné dobÄ› se tyto události v takovém rozsahu, jako v minulosti, nedÄ›jÃ. A ani tehdy se nejednalo o běžnou záležitost. Než se zformovaly dneÅ¡nà kopce a pohořà do podoby, jaké je známe dnes, uplynuly miliony let. A aÄkoliv to z geologického hlediska nenà až tak dlouho, z lidského pohledu jde o nepÅ™edstavitelnÄ› dlouhou dobu. A to si uvÄ›domuje jen málokdo.