Každý člověk vnímá krásu úplně jinak. Každý člověk vnímá krásu tak, jak to vlastně vidí. Některý lidé vnímají krásu tak, že třeba někomu druhému se to ani nelíbí. A nyní bych se chtěla bavit hlavně o kráse přírody. A to hlavně z toho důvodu, že moje maminka moc ráda maluje olejovými barvami krajinky. Mě se tohle moc líbí, ale ani by mě v životě nenapadlo, že moje maminka bude malířka. Dokonce měla už několik výstav, má opravdu krásné výstavy a opravdu moc krásné obrazy, které také prodává. Řekla jsem si, že někdy bude třeba maminka jako Picasso a bude malovat dál a dál krásné obrazy.
Myslím si, že když namalujete nějaký krásný obraz, tak každý si ihned myslí, že budete malíř anebo malířka. Můj bratr zase také maluje, ale zase maluje místnosti. Můj bratr je malíř pokojů a musím uznat, že je také velice šikovný. Vždycky mi na zdi vykouzlí opravdu krásné obrazce. Naposledy my vymaloval ložnici a musím uznat, že to bylo opravdu pěkné. Byla to klasická bílá barva, ale měla v sobě zlaté a stříbrné třpytky. Takže když třeba jsem otevřela okno a pustila dovnitř slunce, tak všechno se opravdu krásně třpytilo. Můj syn má zase doma v pokoji vymalované krásné obláčky a krásnou zahradu.
Má to všechno na zdi a mému synovi se to moc líbí. Můj sedmiletý syn je s tímhle velice spokojený a říkal, že příště by tam chtěl mít namalovanou zoologickou zahradu. Prý se mu to líbí a zoologickou zahradu má rád. Tady jde vidět, že každý člověk vnímá krásu jinak, a to z toho důvodu, že například moje babička by zase nesnesla žádné obrazce na zdi ona musí mít jenom čistě bílé zdi anebo maximálně béžové zdi. Tohle se mi zase nelíbí. Já tam musím mít něco. Nemám ráda nudu a mám ráda, když mám nějaké abstraktní věci, dokonce mám i zajímavé obrazy, které mi namalovala moje maminka. Takové obrazy si nechám jako dědictví.