Jak vznikají hory a pohoří

NaÅ¡e planeta je prakticky zbrázdÄ›na nejrůznÄ›jšími kopci, ale i vysokými pohořími. Nenajdeme kontinent, na nÄ›mž by se nevyskytovaly. VÄ›tÅ¡inou se vÅ¡ak jedná o velmi staré struktury, takže mnohdy ani nepÅ™emýšlíme nad tím, jak vůbec vznikly, a bereme je jen jako pÅ™irozenou souÄást krajiny. A to je Å¡koda, neboÅ¥ tyto procesy jsou pomÄ›rnÄ› fascinující.

 

 

V podstatÄ› existují dva způsoby, jak mohou pohoří vzniknout. Oba jsou velmi rychlé, a v souÄasné dobÄ› se s nimi již prakticky nesetkáme, nebo alespoň ne v takové míře, v jaké se objevovaly v minulosti.

 

Tím prvním je pohyb litosférických desek. Pokud do sebe dvě z nich narazí, jejich okraje se zdvihnou a vzniknou zpravidla vysoká pohoří. Typickým příkladem jsou zde nejvyšší hory planety, Himaláje, které vznikly po nárazu indické desky do té eurasijské.

 

 

Je jasné, že takovýto proces je znaÄnÄ› destruktivní, a proto bychom mÄ›li být rádi, že k nÄ›mu v souÄasnosti nedochází. Jeho výsledkem jsou vÅ¡ak prakticky veÅ¡kerá vysoká pohoří, vÄetnÄ› tÄ›ch pobÅ™ežních. Litosférické desky nejsou totiž jen pevniny, nýbrž také dna moří. A i ta se mohou srazit s pevninou, což vytvoÅ™ilo pohoří na západním pobÅ™eží amerického kontinentu.

 

Tou druhou možností je sopeÄná Äinnost. Zde se dostane pod tlakem magma na povrch, kde pÅ™i svém výstupu nadzdvihne zemi. Výsledkem je vznik nového kopce, případnÄ›, pokud je ohnisek více, celého pohoří. V naší republice tímto způsobem vzniklo například ÄŒeské stÅ™edohoří. Tento typ poznáme podle vulkanických hornin, které zde nalezneme.

 

Jak už bylo Å™eÄeno, v souÄasné dobÄ› se tyto události v takovém rozsahu, jako v minulosti, nedÄ›jí. A ani tehdy se nejednalo o běžnou záležitost. Než se zformovaly dneÅ¡ní kopce a pohoří do podoby, jaké je známe dnes, uplynuly miliony let. A aÄkoliv to z geologického hlediska není až tak dlouho, z lidského pohledu jde o nepÅ™edstavitelnÄ› dlouhou dobu. A to si uvÄ›domuje jen málokdo.